PORADNA

Sociální služby

Sociální služby

V ČR existuje celá řada sociálních služeb, které pomáhají lidem s MP a jejich okolí. Níže uvádíme přehled těch nejhlavnějších. Pokud byste měli zájem o více informací, můžete se obrátit na pracovníky naší Poradny.

Sociální služby dělíme na několik druhů. Nejpřehlednější je dělení na pobytové, ambulantní a terénní. Některé služby mohou být poskytovány více způsoby.

Pobytové služby

Pobytové služby nabízí nějakou formu ubytování. Většinou také stravu a podporu při hygieně. Většina pobytových služeb je placená. Služby můžete porovnat v přiložené přehledné tabulce.

Chráněné bydlení

Bydlení většinou v bytě s několika dalšími lidmi, kde má každý svůj pokoj. Do chráněného bydlení bydlení dochází asistenti.

Týdenní stacionář

Poskytuje ubytování v pracovní dny, na víkendy se člověk vrací domů k rodině.

Domov pro osoby se zdravotním postižením

Poskytují celoroční ubytování a stálý dozor. Mívají přísná pravidla pro pohyb venku. Na pokoji bývá více ubytovaných.

Ambulantní služby

Jsou služby, kam musíte docházet. Některé se platí, některé ne.

Poradenství

Ve službách odborného poradenství vám poradí v mnoha různých oblastech. Jedná se zejména o oblasti různých dávek, příspěvků a dalších výhod, hledání vhodných sociálních služeb. Některé poradenské služby se úzce zaměřují na některá témata, ale i tak by vám měli poradit, kam se jinam obrátit.

Denní stacionář

někdy u dospělých nahrazuje funkci školy nebo mimoškolních aktivit. Do stacionáře se dochází denně (některé denní stacionáře nabízí i svozy). Ve stacionáři je zajištěn program, který má za úkol rozvíjet různé dovednosti lidí s postižením. Bývá zde zajištěno jídlo a podpora v osobní hygieně, pokud je potřeba.

Sociálně terapeutické dílny

Jsou určeny pro lidi, kteří nemohou pracovat v běžném ani podporovaném zaměstnání. Nejčastěji se jedná o ruční výrobu drobných výrobků. Nejedná se o chráněné pracovní místo (dříve chráněné dílny) a klienti zde nedostávají plat. Tato služba bývá poskytována bezplatně.

Terénní služby

jsou služby, které se poskytují v přirozeném prostředí klienta. To znamená, že se můžete potkat někde venku, nebo pracovníci dorazí k vám domů, když se na tom domluvíte.

Osobní asistence

Smyslem osobní asistence je zprostředkovat člověku s postižením kontakt s běžným životem a pomoci mu začlenit se do společnosti. Asistenti tak často fungují jako průvodci na různých akcích, Tato služba bývá placená.

Podpora samostatného bydlení

je určena lidem, kteří mají své bydlení, nebo si takové hledají. Pracovníci je pak podporují přímo v bytě, kde mají bydlet. Učí se jak pečovat o domácnost, vycházet s penězi i sousedy, nakupovat v konkrétních obchodech v okolí, cestu do práce apod.

Sociální rehabilitace

Sociální rehabilitace v sobě zahrnuje mnoho různých činností. Jedná se zejména o podporované zaměstnávání, různé vzdělávací aktivity (různé kurzy, školení) a také volnočasové vyžití (sporty, kultura, výlety).

 

Sociální služby a práce

Pro osoby s mentálním postižením existuje systém podpory, který může individuálně podpořit je i jejich rodiny v těch oblastech, kde je potřeba. Zde se můžete dočíst, kde hledat informace, na koho je možné se obrátit nebo jaké existují možnosti pro člověka s mentálním postižením z hlediska vzdělání, pracovního uplatnění nebo dospělého života. Na této stránce se můžete dočíst základní informace o sociálních službách, jaké existují služby nejen pro lidi s postižením, ale i ty, které mohou využít lidé, kteří o ně pečují. Dočtete se tady o možnostech bydlení  a dalších formách podpory pro lidi s mentálním postižením. Pokud Vás zajímají možnosti podpory právě ve Vašem městě nebo potřebujete poradit s konkrétní situací, kontaktujte nás!

Sociální služby

Tyto informace byly zpracovány podle legislativy platné v lednu 2015.

Níže zmíněné sociální služby neprovozuje SPMP ČR, ale jiní poskytovatelé. Na těchto stránkách uvádíme pouze obecné informace o službách. Pokud vás zajímá konkrétní služba, obraťte se na poskytovatele ve vašem okolí, nebo na naši Poradnu.

Sociální služby jsou služby, které pomáhají a poskytují podporu lidem se zdravotním postižením a jejich blízkým. Je to například osobní asistence, denní stacionář, chráněné bydlení či poradenství. Sociální služby se řídí zákonem č. 108/2006 Sb. o sociálních službách. Tento zákon přesně vymezuje druhy sociálních služeb, pro koho jsou určeny, jestli se za ně platí a maximální částky, které může poskytovatel služby požadovat. Kvalitu sociálních služeb kontroluje státní inspekce – Inspekce kvality sociálních služeb.

Existují i neoficiální, neregistrované sociální služby. U nich je obtížné spoléhat se na jejich kvalitu. Mohou být kvalitní a flexibilní, ale mohou být i nekvalitní a své klienty poškozovat. Určitě nedoporučujeme využívat neregistrované pobytové služby.

 

 

Důležité věci o sociálních službách

Některé sociální služby se platí, některé jsou zdarma. O tom, které se platí, rozhoduje zákon o sociálních službách. Pokud služba vybírá nějaké poplatky navíc (mohou tomu například říkat „sponzorský dar“), musí být dobrovolné a žádným způsobem nesmí ovlivnit dostupnost či kvalitu služby pro konkrétní uživatele (pro ty, co služby využívají).

  • Každá sociální služba (její poskytovatel) je povinna Vám poskytnout informace o svém fungování – o podmínkách přijetí, o tom, pro koho služba je a kolik stojí a další informace. Je povinna Vám tyto informace dát v takové formě, abyste jim rozuměli. Pokud třeba nemáte přístup k internetu, je povinna Vám je dát k prostudování v tištěné formě.
  • Některých služeb je nedostatek. Týká se to míst v chráněných bydleních a domovech, ale někde i v denních stacionářích či sociální rehabilitaci. Proto je dobré dopředu plánovat, jakou službu by Vaše dcera nebo syn s postižením potřebovali a podat žádost o poskytování sociální služby včas.
  • Sociální služba by měla jednat i s Vámi a předávat informace i Vám jako blízké osobě člověka s postižením, i když se jedná o člověka, který už je dospělý (má 18 let) a není omezený ve svéprávnosti. Spolupráce s blízkými lidmi klientů sociálních služeb by měla být samozřejmostí.

Kde najdete informace o sociálních službách, které jsou blízko a které můžete využít

Informace by Vám měli poskytnout na Vašem obecním úřadě na sociálním odboru. Ministerstvo práce a sociálních věcí provozuje on-line databázi všech registrovaných sociálních služeb. Databáze je dostupná na internetové adrese iregistr.mpsv.cz. Pokud se v nabídce a pravidlech poskytování služeb potřebujete zorientovat a nejde Vám jen o to, najít určitou službu, obraťte se na některou z poradenských služeb, sociálního pracovníka na obecním úřadě, sociálního pracovníka ve škole a podobně.

Sociální služby pro lidi s mentálním postižením

Osobní asistence

Poskytne Vaší dceři nebo synovi na domluvenou dobu asistenci. Osobní asistent může Vám a Vaší dceři či synovi pomoci se vším možným. Může doprovodit člověka s postižením k lékaři, na úřady, ale např. i do divadla, na plavání apod. Osobní asistent může strávit určený čas s člověkem s postižením i v jeho domácnosti. Některé osobní asistence také dělají v domácnostech nácvik samostatnosti – učí lidi s postižením obléci se, uklízet, vařit, prát. Za osobní asistenci se platí, sazba za hodinu se liší. Platíte pouze čas, který osobní asistent stráví s člověkem s postižením, ne jeho cestu k Vám a od Vás. Pokud jde osobní asistent s Vaší dcerou či synem na akci, která se musí platit, hradíte mu vstupné.

Sociální rehabilitace

Pracovníci služby s lidmi s mentálním postižením nacvičují různé dovednosti – samostatné cestování, oblékání, přípravu stravy, hospodaření s penězi a podobně (mohou to být různé kurzy). Říká se tomu nácvik soběstačnosti. Pokud je tato služba poskytována tak, že tam člověk s mentálním postižením i spí, platí se strava a ubytování.

Podporované zaměstnávání

Patří pod službu sociální rehabilitace. Tato služba pomáhá lidem s mentálním postižením najít si práci na běžném otevřeném trhu práce a zároveň jim pomáhá se na konkrétní práci zacvičit s pomocí asistenta. Může taky pomoci člověku s postižením naučit se nové dovednosti, které potřebuje pro hledání a udržení práce, například psaní životopisu, telefonování, práce s počítačem.

Agentury podporovaného zaměstnávání taky dělají takzvané tranzitní programy pro mladé lidi, kteří končí docházku ve škole. Hledají jim praxi, aby si vyzkoušeli práci přímo v terénu. K naučení se příslušným pracovním dovednostem a nalezení trvalejší práce slouží i tréninkové kavárny, kde jsou lidé se zdravotním postižením zaměstnáni jen na omezenou dobu, nejčastěji půl roku. Za tuto práci dostávají plat. Služba podporovaného zaměstnávání není placená. Více informací o podporovaném zaměstnávání můžete najít ZDE.

Sociálně terapeutické dílny – jsou pro lidi, kteří nejsou schopni pracovat na běžném pracovním místě ani na chráněném místě. V rámci této služby lidé s postižením dělají drobné práce ve svém vlastním tempu a podle svých schopností. Tato služba není placená. Uživatelé si platí pouze stravu. Jsou to často keramické díly, textilní dílny, dřevodílny atd. Za práci v těchto dílnách nedostávají plat.

Chráněné bydlení

Je bydlení (život) v menších obytných jednotkách, jako byty nebo rodinné domy v běžné obecní zástavbě, které ale patří poskytovateli (na rozdíl od podporovaného bydlení, viz dále). Lidé s postižením zde žijí s mírou podpory individuálně nastavenou podle jejich potřeb. Stupeň postižení uživatelů není v zákoně stanoven. Běžná je trvalá asistenční služba, jejíž náklady se rozpočítávají mezi jednotlivé uživatele. Lidé s postižením si zde své osobní potřeby zajišťují sami s pomocí asistentů. Každému se musí dostat té míry podpory, kterou jeho postižení vyžaduje. Kontakt s rodinou probíhá formou vzájemných návštěv. Chráněné bydlení je služba placená, platí se zvlášť za asistenci – na to slouží příspěvek na péči, zvlášť za ubytování a stravu – na to slouží invalidní důchod.

Podpora samostatného bydlení

Je podobná služba jako chráněné bydlení. Rozdíl je v tom, že člověk s postižením žije ve vlastním nebo v pronajatém bytě a díky tomu je více nezávislý na sociálních službách. Služba podporovaného bydlení mu poskytne jen potřebnou asistenci. Asistent například pomáhá s přípravou jídla, učí člověka prát, hospodařit s penězi atd.

Denní stacionář

Je služba umožňující pravidelné setkávání lidí s postižením s jejich vrstevníky za podpory a vedení asistentů během dne. Nabízí smysluplně trávený denní pobyt, většinou jen ve všední dny a v daném časovém rozmezí (např. mezi 7 – 17 hodinou). Při pestré nabídce činností se rozvíjí vzájemná komunikace lidí s postižením, procvičují se dovednosti, které vedou k co největší samostatnosti. Lidé se zdravotním postižením se adaptují v jiném než domácím prostředí, rozvíjejí se v sebeobsluze a může dojít i na průpravu v pracovních činnostech různého zaměření. Jedná se o službu placenou.

Týdenní stacionář

Je pobytová služba, to znamená, že lidé se zdravotním postižením v týdenním stacionáři bydlí. Bydlí tam ale pouze v pracovním týdnu. Víkendy a svátky člověk s postižením tráví u rodiny. Činnosti obvyklé v denním stacionáři jsou zde doplněny o rozvoj péče o domácnost (úklid, obsluha domácích přístrojů, praní, žehlení), nakupování, přípravu jednoduchých pokrmů, ale také o plánování a návštěvy kulturních akcí, trávení volného času. Spolubydlící se zde učí mimo jiné vzájemnému respektu, společnému plánování a dělbě činností. Zároveň jsou lidé s postižením a jejich rodiny ve stálém každotýdenním kontaktu, takže mohou sdílet všechny radosti ale také problémy, které je třeba řešit. Služba je placená.

Domov pro osoby se zdravotním postižením

Je pobytová celoroční služba, která poskytuje kompletní zabezpečení svým uživatelům, a to včetně ubytování, stravy, pomoci při osobní hygieně, praní prádla apod. Mnoho domovů je umístěno ve starších objektech, které jen málo vyhovují moderním požadavkům (např. ložnice pro 18 uživatelů) – jsou to bývalé ústavy sociální péče. Existují ale i malé domovy, které svým uspořádáním připomínají domácnost a mají rodinnou atmosféru. Většinou však jde o domovy pro velké množství uživatelů, kde není prakticky možný individuální přístup pracovníků poskytovatele k jednotlivým klientům. U bývalých ústavů sociální péče je také nevýhodou to, že jsou na venkově, často v místě, které je izolované a těžko dostupné. Domov si ponechává příspěvek na péči ve výši, jakou má uživatel. Ubytování a stravu hradí uživatel ze svého invalidního důchodu, případně z jiných příjmů. Musí mu ale zbýt alespoň 15 % z jeho příjmů i v případě, že tento příjem nepokryje náklady za ubytování a stravu. Pokud člověk nemá na zaplacení stravy a ubytování, může, ale nemusí, dlužnou částku doplatit rodina nebo někdo blízký. Není to ale povinnost.

Raná péče

Je určena dětem ve věku 0 – 7 let. Raná péče se věnuje podpoře raného vývoje dětí s postižením. Můžete do střediska s dítětem docházet, nebo k Vám přijdou pracovníci služby domů. Poradí vám, co s dítětem doma dělat, jak ho rozvíjet. Jaké služby raná péče nabízí, se můžete dozvědět například ZDE. Další organizace poskytující ranou péči si prohlédněte ZDE.

Služby, které mohou využít rodiče nebo jiní blízcí lidé lidí s mentálním postižením

Poradenství

Celá služba se jmenuje odborné sociální poradenství, poradce Vám může poradit v mnoha oblastech – příspěvky pro lidi s postižením (např. invalidní důchod, příspěvek na péči, průkazky ZTP a ZTP/P), doprovodit Vás na úřad, pomoci Vám s naplánováním sociálních služeb, poradit se svéprávností, vyhledat další odborníky atd. Poradenství je ze zákona poskytováno zdarma. Více o poradenství nabízeném v rámci SPMP ČR ZDE.

Odlehčovací služby

Je jedna z mála služeb určených lidem, kteří pečují o někoho doma, tedy v našem případě nejčastěji rodičům dětí a dospělých lidí s mentálním postižením. Je to jednak služba terénní – asistent „pohlídá“ Vaše dítě s postižením doma, a to i přes noc i v průběhu několika dní. Odlehčovací službu také poskytují týdenní stacionáře nebo domovy pro osoby se zdravotním postižením u sebe na lůžku. Pak může Vaše dítě s postižením strávit potřebný čas tam, je mu poskytnuta i strava a denní program. Toto je služba, kterou můžete využít, když potřebujete na plánovaný lékařský zákrok, nebo si prostě potřebujete odpočinout. Pro Vaše dítě může využití této služby znamenat zkušenost s péčí někoho jiného, někdy také kontakt s novým prostředím a dalšími lidmi. Služba je placená a cena služby se liší podle toho, kdo ji poskytuje a jak. Bližší informace Vám podá konkrétní poskytovatel služby.

Důležité pojmy, které se pojí k sociálním službám

Sociální služby (hlavně ti, kteří v nich pracují nebo je vedou) používají pojmy, které v době, když Vaše dítě chodí do školy, neuslyšíte. Zde je vysvětlení některých z nich:

  • Uživatel – to je ten, kdo sociální službu užívá. Uživateli služby jsou lidé se zdravotním postižením. V případě poradenských služeb to mohou být i rodiče nebo jiní blízcí lidé lidí s mentálním postižením.
  • Poskytovatel – ten, kdo službu provozuje, například různé městské příspěvkové organizace, spolky (dříve občanská sdružení), Charita ČR, Diakonie ČCE. Poskytovatel služby stanoví cílovou skupinu (pro koho je služba určena), věkovou hranici (omezení věku uživatelů) i podmínky pro přijetí do služby.
  • Komunitní služby – často se o nich mluví, ale ne vždy je úplně jasné, o co jde. Však také rozhodnout, která služba je komunitní a která už ne, může být pěkně těžké. Zjednodušeně jsou to služby, které lidem s postižením umožní zůstat doma. Nemusí to být přímo doma, v bytě rodičů. Mělo by to ale být rodičům a jiným blízkým lidem nablízku. Proč by měly být komunitní služby lepší? Protože nevytrhávají člověka z prostředí, kde vyrostl, které zná a které zná jeho. Tyhle věci jsou totiž pro každého z nás velmi důležité. Jde o pocit „zakořenění“, ale i o to, že ve známém prostředí se lépe orientujeme, tvoříme si přátelské i jiné lidské vazby. Jsou to věci, které si člověk buduje dlouhodobě, a proto není dobré je jen tak zpřetrhat.
  • Individuální plánování – je to povinná součást každé sociální služby. Mělo by probíhat pravidelně za účasti člověka s postižením a podle jeho potřeb a přání. Zejména u lidí s těžkým a hlubokým postižením by se individuálního plánování měli účastnit jeho nejbližší, kteří pracovníkům ze sociální služby pomohou naformulovat jeho potřeby. Pozor: individuální plán má obsahovat potřeby a přání člověka s postižením a ty nemusí být vždy shodné s tím, co si jeho nejbližší myslí. Také je vhodné je oddělit od potřeb rodičů. Individuální plán by měl být živý dokument, který je možné dle potřeby kdykoliv změnit. Měl by se také pravidelně vyhodnocovat, zda vyhovuje. Není nutné, aby vždy obsahoval něco nového, nebo aby tam byly vždy plánovány nové a nové dovednosti. Zejména u lidí ve starším věku může jít i o malé změny nebo udržení dovedností, které člověk má.
  • Podpora – slovo podpora se začalo používat místo slova pomoc. Je to proto, aby bylo jasné, že jde o to člověka „podepřít“ tam, kde si neví rady nebo něco nemůže či nedokáže díky svému postižení. Aby taky bylo jasné, že nejde o to obklopit člověka s postižením péčí, kterou nepotřebuje, a zajistit, aby byl „jako v peřince“. To totiž může vést k nežádoucí závislosti na péči a větší neschopnosti, než by bylo vzhledem k postižení konkrétního člověka nutné.
  • Standardy kvality sociálních služeb – je to soubor norem, které musí každá služba splňovat. Například musí mít každá služba vypracovaný postup při podávání stížností a musí s tímto postupem seznámit všechny uživatele tak, aby tomu porozuměli. Dodržování standardů kontroluje inspekce kvality sociálních služeb, která dělá namátkové kontroly i kontroly na základě stížnosti na nedodržování standardů. Takovou stížnost může podat ten, kdo službu využívá, i jeho blízký člověk.