PODPORA PŘI ROZHODOVÁNÍ A SVÉPRÁVNOST
Prosazujeme právo každého člověka rozhodovat o svých záležitostech.
Každého, tedy i člověka s mentálním postižením. Protože se v našem složitém světě může člověk s mentálním postižením hůře orientovat, potřebuje k rozhodnutí adekvátní podporu. Tu mu zaručuje článek 12 Úmluvy o právech osob s postižením.
Proto prosazujeme systém podpory při rozhodování, který respektuje vůli a preferenci člověka a zahrnuje dostatečné záruky proti zneužívání.
Co je to “náhradní rozhodování”
Historicky byla po celém světě práva lidem s mentálním postižením odpírána a nemohli za sebe jednat v právních záležitostech. Často nemohli volit, uzavřít manželství, vychovávat děti. Právo jednat měl opatrovník, který rozhodoval za člověka podle toho, co bylo podle jeho názoru v nejlepším zájmu člověka.
Toto náhradní rozhodování má však pro život člověka často negativní důsledky: omezuje ho v nakládání s vlastním životem, neučí ho přijímat za své jednání odpovědnost a učit se z chyb.
Zkrátka, opatrovnictví má navzdory obecnému přesvědčení slabiny. Mnoho opatrovníků sice dělá dobrou práci, ale někteří ne a lidé s mentálním postižením na to doplácejí. Někteří žijí v ústavech, i když by zvládli žít v chráněném bydlení. Jiní nemají přehled o svých záležitostech, někteří dokonce neví, že opatrovníka mají. Jejich problémy jsme podrobně popsali v tzv. Černé knize.
Svéprávnost nemusí znamenat, že člověk zvládne všechno sám
Svéprávnost je právní pojem. Myslí se tím, že člověk je schopen sám rozhodovat ve svých právních záležitostech. Že je schopen zvážit možnosti a jejich důsledky a rozumně se rozhodnout. Ale ve skutečnosti to tak nefunguje ani u lidí bez postižení.
Kolika záležitostem, ve kterých právně jednáme, úplně rozumíme? Kolikrát se potřebujeme během rozhodování poradit s blízkým člověkem nebo odborníkem? V kolika právních záležitostech se sami cítíme bez pomoci nekompetentní? A chtěli bychom, aby nám za to někdo dával „vysvědčení“? „V jednání s bankou nesvéprávný?“
Ani člověk s postižením, který potřebuje podporu, by neměl mít nálepku „nesvéprávný“, neboli „nekompetentní v rozhodování“. Ta k ničemu není. Důležitá otázka je: jakou podporu potřebuje, aby zůstal plnohodnotným občanem a aby hrál platnou roli ve společnosti?
I člověk s postižením má mít právo jednat za sebe – s podporou
Proto Úmluva o právech osob se zdravotním postižením nepřipouští ani zbavení ani omezení svéprávnosti, ale uznává, že se člověk s postižením může platně právně rozhodovat s podporou a ukládá společnosti, aby lidem se zdravotním postižením k podpoře umožnila přístup. Tomuto novému modelu se říká podporované rozhodování nebo podpora při rozhodování.
Podporované rozhodování přitom není jen pro lidi s lehkým mentálním postižením. Je pro každého, kdo je schopen projevit svoji vůli a přání.
Jak to je s podporovaným rozhodováním v Česku
Nový občanský zákoník účinný od roku 2013 přinesl několik změn v oblasti svéprávnosti:
- Člověk už nemůže být svéprávnosti zbaven, může být jen omezena pro konkrétní právní jednání.
- Zavádí se nové nástroje pro lidi s postižením, kteří potřebují podporu při rozhodování:
- nápomoc při rozhodování (§§ 45-48) na základě smlouvy schválené soudem;
- zastoupení členem domácnosti (§§ 49-54) schválené soudem;
- opatrovnictví bez omezení svéprávnosti (§§ 465 a 469).
Rozdíly mezi opatřeními a použití v praxi najdete v tabulce, která opatření srovnává.
Systém rozhodování s podporou ale zahrnuje mnoho dalších prvků, které nejsou zohledněny ani v občanském zákoníku ani v české praxi.
Problémy se současnou právní úpravou a praxÍ
- Podle statistik se běžně používá pouze omezení svéprávnosti. Alternativní nástroje soudy využívají pouze okrajově.
- Soudy rozhodují nejednotně, jejich praxe se liší okres od okresu.
- Veřejné ani soukromé subjekty neznají alternativní formy podpory: úřady, zdravotnická zařízení, policie, banky, telefonní operátoři, zaměstnavatelé.
- Soudy podporovaným a jejich rodinám nepomáhají, rozhodují podle dosavadní praxe.
- Není jasně vymezené, v jakých záležitostech může opatrovník nebo zástupce člena domácnosti jednat. Právní pojem „běžné záležitosti“ se posuzuje soud od soudu jinak.
- Neexistuje dobrá praxe pro řešení střetu zájmů, např. rodič jako podpůrce anebo podpůrce, který je zároveň poskytovatelem sociální služby podporovanému.
- Celkově chybí kvalitní záruky bezpečí při právním jednání – pro uplatnění a respektování vůle, proti nevhodnému ovlivňování a zneužití.
Co pro zlepšení situace děláme
Podporujeme lidi s postižením a jejich rodiny zorientovat se, získávat informace a poradit si u soudu.
- Poskytujeme sociální a právní poradenství, včetně pomoci při soudním řízení.
- Vytvořili jsme brožuru pro pečující, aby lépe rozuměli systému a svým povinnostem, a karty o jednotlivých opatřeních.
- Vytváříme materiály pro lidi s postižením ve snadném čtení.
Prosazujeme změny systému.
- V reakci na Černou knihu, vyšla Bílá kniha s návrhy systémových řešení.
- Společně s Quip jsme sestavili pracovní metodiku Podpora pří rozhodování a právním jednání místo omezování svéprávnosti.
- Společně s Quip jsme založili jsme Alianci 12 jako platformu pro diskuzi mezi lidmi z praxe.
- Ze společné práce Aliance 12 vzniklo několik materiálů:
- Principy poskytování podpory při rozhodování a právním jednání (březen 2017)
- Záruky bezpečí (březen 2019)
- K soudu bez obav: Dobrá praxe v soudních řízeních o svéprávnosti a podpoře při rozhodování (listopad 2020)
Co se nám podařilo
- Iniciovali jsme vznik Odborné skupiny Vládního výboru pro osoby se zdravotním postižením pro podporu osob s omezenou schopností právně jednat. Cílem je diskutovat problémy s odborníky a prosazovat systémové změny.
- Vznikl srozumitelný leták Řízení o svéprávnosti ve spolupráci se všemi aktéry Odborné skupiny Vládního výboru pro osoby se zdravotním postižením pro podporu osob s omezenou schopností právně jednat. Leták je určen pro kohokoliv, kdo se účastní řízení o svéprávnosti.
