Příběh z karantény s videem

Nouzový stav s autistou? Pro mě určitě doba, kdy vytahuji všechno, co umím,“ říká máma Lukáše.
Pro inspiraci sdílíme její video (na konci textu) a povídání o tom, jak situaci zvládají.
„Jsme tu jen spolu, a tak víc než kdy jindy potřebuji, abych umožnila Lukášovi zůstat v klidu.
Moje heslo č.1 – za každou cenu udržet v klidu jeho „plazí mozek “ – tzn. za žádnou cenu konflikt…!
Heslo č. 2 – pomoci mu nějak situaci porozumět a nevyvolat strach.
Roušku Luky naštěstí docela zvládl, píše si na ni třeba, že je záchranář, jindy na mě cestou skáče, že je koronavir,

což je pro mě inspirující a hned se toho chytám 🙂.
Výhodou této doby je, že většinou nespěchám, a tak mám čas o každém kroku přemýšlet. A fakt to dělám, protože z ponorky s autistou mám opravdu strach ☹️.
Naštěstí moc nevadí, když musím dlouho vytrvale chtít, aby šel od počítače do sprchy a spát. No…chodí čím dál později, ale co…ráno se do školy nevstává a teď potřebujeme doma pohodu.
Další výhodou je, že nemusíme plnit domácí úkoly, na rozdíl od jiných dětí…uf, to jsem ráda, že je Luky autista 🙂.
Trochu ale řád držíme. Třeba vycházka do lesa je denní povinnost. Aspoň mě uklidňuje pocit, že větráme plíce a ty se tím snad stávají odolnější, a navíc sluníčko je podle mě pro duši lepší než počítač.
Pomáhají ptáčci, zajíc, datlík, co buší do stromu…
Taky kýbl s vypraným prádlem přece potřebuje svaly silného chlapa a to je přeci Lukáš.
A on je užitečný rád. Nebo možná ví, že když splní, co po něm chci (nepřeháním to raději 🙂, klid – viz heslo č. 1), ví, že pak má ode mě klid…???
Ačkoliv by Luky byl rád youtuber, hrát na povel nic nebude, takže video je pokus bez přípravy a oprav.
Když se díky SPMP točilo minulé video, byli kolem profíci, lampy, točilo se celý den a vystříháno 50 sekund. Tentokrát neumělý pokus najít správné tlačítko na mobilu v lese.
A Luky se nejvíc smál, když poté viděl sám sebe na videu 🙂.“

Vytisknout stránku Poslat emailem