Kdo to jsou Sebeobhájci
Sebeobhájce je někdo, kdo mluví sám za sebe. Jakoby sám sebe obhajoval. Sebeobhájce může mluvit i za jiné lidi, kteří mají podobný problém.
Lidé ze skupiny sebebobhájců SAMI A SPOLU jsou lidé, kteří mají různé problémy. Například v myšlení, učení, v orientaci, v komunikaci. Tomu se říká mentální postižení.
Sebeobhájce by si měl stát za svými právy.
Sebeobhájce mluví tom, co trápí jeho a jeho skupinu. Ve skupině se snaží hledat řešení problémů.
Co to je sebeobhajování
Lidé ze skupiny sebeobhájců se chtějí naučit mluvit sami za sebe - lépe se rozhodovat, nést zodpovědnost, nechat si poradit. Chtějí i říct ostatním o sobě, říct svůj názor, mluvit o svých právech.
Skupina sebeobjáců znamená, že každý člověk má právo říkat svůj názor a hájit ho. Povídáme si o různých tématech. Vybíráme si témata, o kterých se potřebujeme poradit.
Vzájemne si radíme. Když už někdo ví, jak poradit, řekne to ostatním.
Je také potřeba, aby byl někdo ochoten naslouchat, aby slyšel co říkáme. Proto děláme konference pro ostatní. Chceme, aby se lidé bez postižení dozvěděli, co potřebujeme, co si myslíme.
My si musíme také naslouchat. Máme pravidla, abychom si neskákali do řeči. Aby každý dostal slovo.
Zkoušíme, jak se rozhodovat. To je, co kdo udělá, co si kdo vybere.
Učíme se ve skupině, jak mít za rozhodnutí zodpovědnost. To znamená, že když se na něčem domluvíme, musí každý domluvu dodržet.
Pro koho jsou skupiny Sebeobhájců
Skupina sebeobhájců Sami a spolu je pro lidi s mentálním postižením.
Mentální postižení zanemná, že člověk má problémy například s učením, s přemýšlením, s komunikací nebo s orientací.
Schůzky nejsou pro rodiče a pro zaměstnance organizací. Protože si potřebujeme povídat o tom, co je důležité pro nás. Chceme si poradit vzájemně. Chceme říkat, co si myslíme.
Na schůzkách jsou asistenti, ale schůzky nejsou pro ně. Oni jen pomáhají, pokud je to potřebné nebo požádáme o pomoc.
O schůzkách sebeobhájců
My sebeobhájci se scházíme jednou měsíčně.
Pozvánky si posíláme poštou, e-mailem nebo si zavoláme.
Scházíme se na různých místech v organizacích, které nám půjčí prostory. Například v Máme Otevřeno, v SPMP, v Rytmusu.
Schůzku vždy někdo z nás moderuje a někdo zapisuje. Moderátor se ptá ostatních, jaký mají názor. Moderátor hlídá, aby mluvili všichni a mluvili o tématu.
Někdo z nás zapisuje proto, abychom věděli, co jsme řekli.
Na schůzkách se domlouváme, co budeme dělat dál.
Témata, o kterých sebeobhájci mluvili
1. kvalita sociálních služeb
2. využití sociálních služeb
3. důchody
4. jak získávat informace
5. chráněné bydlení a jak získávat peníze na bydlení
6. peníze
7. škola, učení, večerní škola a jak se učit
8. občanské průkazy, ZTP, legitimace
9. proč se na mně tak divně koukáte
10. svéprávnost
11. ústavy
12. práce pro člověka s postižením
13. problémy a co nás trápí
14. práva
15. kamarádství a vztahy
Úkoly a co je třeba promyslet
Každý dělá nějaké úkoly. Teď například připravujeme konferenci – někdo se stará o občerstvení, někdo o pozvánky a brožurku, někdo o kapelu.
S úkoly nám pomáhají asistenti.
Musíme vždy promyslet, kde příští schůzka bude. Jeden člověk to vždy domluví.
Musíme si poslat pozvánky a říct těm, kteří nebyli, kdy a kde schůzka bude.
Musíme napsat zápis a zkopírovat ho pro ostatní. Pomáhají nám asistenti a organizace.
Dopředu si domluvíme témata. Musíme si promyslet, o čem další schůzka bude.
Někdy si vymyslíme úkol na doma.
Úkoly musíme splnit, když to slíbíme. Jestli úkoly neuděláme, nemůžeme pokračovat v práci. Například: jestli nedostanou lidé pozvánky, nepřijedou na schůzku. Proto si úkoly zapisujeme do diáře.
Asistenti sebeobhájců
Můžeme si říct o pomoc. Asistenti nám pomáhají, ale musíme si o to říct. Do schůzky nám nezasahují, když si neřekneme nebo když to není potřeba.
Asistenti nám můžou poradit, jak co zařídit. Například zajistit místo na příští schůzku, zařídit občerstvení, získat důležitá telefonní čísla.
Asistenti musí poslouchat, co chceme. Nesmí rozhodovat za nás.
Asistenti nám radí jak vystupovat.
Radí nám při moderování, učí nás moderovat – jak se vyjádřit při moderování. Pomáhají nám při schůzkách, abychom si neskákali do řeči nebo sedrželi tématu.
Pomáhají nám se zápisem ze schůzky.
Asistenti s námi musí mluvit jako s dospělými lidmi, ne jako s dětmi.
Radíme se s asistentama, co bude na příští schůzce sebeobhajců,
kde schůzka bude.